Nevrav hop, aj keď preskočíš...najprv sa pozri do čoho si skočil. (J.Tuwim)

Září 2007

Hlasujte za svoj film!!!!!!!

30. září 2007 v 19:28 | adika |  hlasujte za mňa a môj blog
Hlasovať môžete tuto za váš najobľúbenejší film. Budem ale veľmi rada, ak venujete hlas mne :Đ

Freak out

30. září 2007 v 16:43 | adika |  Pesničky-Avril

Môj 123.-127. diplom

30. září 2007 v 16:17 | adika |  pre mňa

Funny photos-Bill

30. září 2007 v 12:39 | adika |  Obrázky-TH

Blogový reťazec

30. září 2007 v 12:30 | adika |  reťazáky
Toto je blogový řetězec,pokud máš zájem se připojit,
je to prosté.Stačí jen,když si skopíruješ všechny lidičky
a obrázek na svůj blog.

Horoskop lásky

30. září 2007 v 8:56 | adika |  testy
Chceš vedieť ako sa k sebe s partnerom hodíte? Tak klikni sem!

Diplomy za 39. bleskovku

29. září 2007 v 13:25 | adika |  odo mňa

39. bleskovka

28. září 2007 v 20:48 | adika |  bleskovky, rychlovky
1. Cawiiiik!
2. Tesis sa na víkend tak ako ja?
3. Hlásni za mňa pjosim tu, koľký to bol hlas?
4. A este ta poprosim o hlas tuto, koľký bol?
5. Čo chceš na diplom?
6. paaa

Môj 112.-122. diplom

28. září 2007 v 20:35 | adika |  pre mňa


Z môjho pera...skôr klávesnice :Đ

26. září 2007 v 18:25 | adika |  príbehy
Je ráno a Tereza sa práve zobudila. Na rade je ďalší hrozný deň v jej živote. Znova ho uvidí a bude vedieť, že nikdy nebude jej. Cítila sa ako na poprave. Vstala, obliekla sa a neupravená išla do školy. Bolo jej totálne jedno ako vyzerá. Nemala sa pre koho upravovať. Miro ju nechce tak načo o seba dbať? Pomalým krokom prišla do školy. Hneď ako vošla do triedy ho zbadala a srdce sa jej prudko zovrelo. Mala chuť zakričať od bolesti. Voľakedy to išlo, boli spolu takmer každý deň a vždy sa perfektne zabávali. Ale odkedy sa mu priznala čo k nemu naozaj cíti ich kamarátstvo sa dajako vytratilo. Ona proste nedokázala byť jeho kamarátka. Hneď ako sa posadila začala hodina. V poslednej dobe jej ani škola nešla lebo sa nedokázala na nič sústrediť. Všetko sa jej rúcalo, ale pri živote ju držala nádej, že možno raz k nej Miro bude cítiť aj niečo viac. Kamaráti sa na ňu už takmer vykašľali a ona zostala sama. Nechodila von, neučila sa len stále myslela na Mira, nedokázala robiť nič iné a to ju ubíjalo. Len so svojim psíkom vždy šla na prechádzku do parku a tak to bolo aj dnes poobede. Možno že si niektorí mysleli, že sa zbláznila, ale s Daisynkou (tak sa volá) sa jej vždy najlepšie rozprávalo. To preto, lebo ona jej nikdy neskáče do reči, nikdy jej nenadáva a už vôbec ju od ničoho neodhovára. No, veď snáď chápete nie? Sadla si do parku na lavičku a zasa rozprávala Daisy o svojich problémoch, keď kúsok ďalej zbadala Mira ako sa za ručičku vedie s nejakou blondínou a srdce jej v tom momente začalo krvácať. Posledný kúsok nádeje sa vytratil a ona cítila, že už nemá prečo žiť. Vzala radšej Daisy domov ľahla si do postele a celý zvyšok dňa až kým nezaspala preplakala. Už nevidela žiaden zmysel vo svojom živote. Ráno sa zobudila a vedela že ju čaká katastrofálny deň v živote. Ale tento bol ešte horší ako všetky ostatné. V škole počula ako sa Miro rozpráva so svojimi kamarátmi o tej babe. Vyzeral tak zaľúbene. Tereza sa cítila hrozne, radšej sa pobrala do triedy. Celý deň neprehovorila ani slovo a tešila sa konečne domov. Doma si ľahla tak ako včera do postele a plakala. Myslela na všetky krásne chvíle, ktoré s Mirom prežili keď boli kamaráti. Prečo bola taká hlúpa? Prečo mu len povedala pravdu? Nemohla to však už ďalej v sebe dusiť. Lenže Miro k nej necítil to isté, on miloval to dievča a teraz sa s ňou dal aj dokopy. Teraz toho už mala ale Tereza dosť. Nedokázala už takto ďalej žiť. Čo je to za život keď nemá žiaden zmysel? Už vedela čo má robiť. Nedokáže už ďalej žiť. Vzala tabletky a zjedla plnú hrsť. Ľahla si na posteľ a myslela na všetky krásne chvíle, ktoré s Mirom prežili keď boli kamaráti. Prečo bola taká hlúpa?......
O pár dní neskôr bol pohreb. Všetci známi aj kamaráti plakali, ale najviac asi Miro. Uvedomil si že spravil chybu. On neľúbil tú barbie, ale svoju milovanú Terezku. Až teraz mu došlo, ako veľmi jej ublížil a ako veľmi ublížil sebe. Stratil to, čo mu bolo v živote najdrahšie. Jeho život už teraz nemal zmysel.....
by adika
Dotoho, keď chcete môžte písať akékoľvek komentáre, ja to zvládnem. Snáď :Đ

Smutné ale krásne

26. září 2007 v 16:28 | adika |  príbehy
Je to strašne krásne, skoro som sa rozplakala a to už je čo povedať :Đ
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdekoli budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednou se nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a ani by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk není teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastalo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzami. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli těžce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám děkuji".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretiny a nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slzami ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsme byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A teď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkami bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Nobody´s home, preklad

26. září 2007 v 12:00 | adika |  Texty a preklady-Avril
Nepoviem Ti prečo sa tak cítila,
Cítila to každý deň.
A ja som jej nemohla pomôcť,
Iba som ju videla robiť tie isté chyby znova

Čo je zle, čo je teraz zle?
Príliš veľa, príliš vela problémov
Neviem kam patrí, kam patrí
Chce ísť domov, ale doma nikto nie je

Je to kde leží, vnútri zlomená
Nieje kam ísť, nieje kam ísť aby si osušila slzy
Zlomená vovnútri.

Otvor oči a pozri von, nájdi dôvod prečo
Bola si odmietnutá, a teraz nemôžeš nájsť čo si nechala za sebou
Buď silná, teraz buď silná.
Príliš veľa, príliš veľa problémov

Nevediac kam patrí, kam patrí
Chce ísť domov, ale doma nikto nieje
Je to kde leží, zlomená vovnútri
Bez miesta kam ísť, niet miesta kde by si osušila slzy
Zlomená vovnútri

Svoje city skrýva
Svoje sny nemôže nájsť
Stráca svoju myseľ
Je padnutá vzadu
Nemôže si nájsť miesto
Stráca svoju vieru
Stratila z pôvabu
Je na celom mieste

Chce domov, ale nikto doma nieje
Kde leží, zlomená vovnútri

Niet miesta kam má ísť, kde by si osušila slzy
Zlomená vovnútri

Je stratená vovnútri ,stratená vovnútri... oh oh
Je stratená vovnútri ,stratená vovnútri...oh oh yeah

Nobody´s home, text

26. září 2007 v 11:55 | adika |  Texty a preklady-Avril
I couldn't tell you why she felt that way
She felt it everyday
And I couldn't help her
I just watched her make the same mistakes again

What's wrong, what's wrong now?
Too many, too many problems
Don't know where she belongs
Where she belongs?

Refrain:
She wants to go home but nobody's home
It's where she lies broken inside
With no place to go, no place to go to dry her eyes
Broken inside

Open your eyes and look outside
Find the reasons why
You've been rejected
And now you can what you left behind

Be strong, be strong now
Too many, too many problems
Don't know where she belongs
Where she belongs?

(Refrain)

Her feelings she hides
Her dreams she can't find
She's losing her mind
She's fallen behind

She can't find her place
She's losing her faith
She's fallen from grace
She's all over the place
She's lost inside, lost inside…

38. bleskovka!!!!!

25. září 2007 v 20:58 | adika |  bleskovky, rychlovky
1. Achojky!
2. Máš sa?
3. Ako sa voláš?
4. Bývaš v meste či na dedine?
5. V paneláku alebo rodinnom?
6. Hlásni prosim za mňa tuto
7. Koľký to bol hlas?
8. Čo na diplom?
9. Paaaa a veľa šťastia!

Hlasujte pjosim pjosim!!!!!!!

25. září 2007 v 20:53 | adika |  hlasujte za mňa a môj blog
Achojte! Som v druhom kole SONB tak mi prosím venujte hlások tuto. Mooooc ďakujem!!!!

A ešte vás poprosím o hlas TUTO súťažím o druhé miesto tak ma nenechajte prehrať!!!!

Aký si typ človeka?

25. září 2007 v 16:08 | adika |  testy
Tak klikni tuto. Me vyšlo že som Božský typ :Đ :
Ste typický typ mladšieho brata/sestry v očiach opačného pohlavia. Ste závislý od druhých a máte málo vlastných názorov. Zo všetkých typov ľudí ste typ, ktorý najviac túži po manželstve. Máte veľkú potrebu byť stále stredobodom pozornosti svojho partnera. Pre opačné pohlavie pôsobíte hlbokým dojmom pre svoj sympatický vzhľad a charakter. To je aj dôvodom, prečo sa Vás ostatní snažia chrániť a poskytovať Vám ochranu.

Peniaze úspech šťastie

25. září 2007 v 16:00 | adika |  zasmejme sa
Teda mňa to ako dosť nahnevalo, ale je to sranda :Đ Tak keď chceš mať peniaze, úspech a šťastie tak klikni tu

Dopis z vysokej školy

25. září 2007 v 15:46 | adika |  zasmejme sa

Dopis z vejšky

Drazí rodiče, už tři měsíce jsem na vysoké škole a ještě jsem vám nepsala. Velmi se stydím, ale slibuji, že vám to nyní všechno vynahradím!
Ale ještě než budu pokračovat v psaní dopisu, prosím vás, sedněte si! V žádném případě nečtěte dál tento dopis vestoje!
Už se mi skoro úplně zahojili popáleniny a už jsem se skoro zotavila ze šoku způsobeného tím, že jsem musela vyskočit ze čtvrtého patra.
Jen dva týdny jsem musela být v nemocnici, už vidím skoro dobře a i to hrozné zvracení na mě přichází jen jednou za týden.
Protože jsem požár způsobila sama, musím zaplatit škole dvě stě tisíc za škody, ale to nic, hlavní věc je, že jsem zůstala na živu!
Měla jsem štěstí, protože muž bydlící naproti, uviděl co se děje a zavolal hasiče a sanitku. Navštívil mě i v nemocnici a proto, že jsem
neměla kam jít (můj pokoj shořel na popel), byl tak laskavý a nabídnul mi, abych bydlela u něho. Má jednopokojový byt, ale máme se
skvěle. Je sice dvakrát tak starý jako já, ale strašně jsme se do sebe zamilovali a chceme se vzít. Ještě jsme se nedomluvili, kdy
přesně, ale chtěli by jsme mít svatbu dřív než na mě začne být vidět, že jsem těhotná. Ano, milí rodiče, budu matkou! Vím, že se už nemůžete
dočkat, kdy už budete babička a dědeček a jsem si úplně jistá, že miminka (protože čekáme trojčata) přijmete s takovou láskou, jakou
jste obklopovali mě, když jsem byla malá. Jediná věc, která oddaluje naši svatbu je, že můj snoubence chytil někde škaredou infekci.
Kvůli tomu jsme teď zase v nemocnici, protože jsem to samozřejmě chytla taky, ale už je nám o mnoho lépe díky antibiotikům, která dostáváme intravenózně.
Lékaři nazývají tuto chorobu syfilis, nebo tak nějak. Vím, že mého manžela budete čekat s otevřenou náručí a brzy bude jako jeden z naší
rodiny. Je to velmi milý člověk i přes to, že nemá ukončenou základní školu, je velmi ambiciózní. Samozřejmě je jiného vyznání jako jsme
my, ale vím, že jste velmi tolerantní, takže vám nebude vadit ani to, že má tmavší pleť. Jsem si jistá, že ho budete mít alespoň tak
rádi, jako já! Protože je přibližně ve vašem věku, budete spolu velmi dobře vycházet, až se nastěhujeme s dětmi k nám domů (protože náš byt je
pro tolik lidí malý). Myslím si, že i jeho rodiče jsou velmi pořádní lidé, jeho otec je známý pašerák drog v Africe, odkud pochází i můj
nastávající...

Tak, teď když jsem vám všechno obšírně popsala, myslím si, že je na čase, abych se vám přiznala, že mi nevyhořel byt, takže mi ani nic
není, nebyla jsem v nemocnici, nemám snoubence ani syfilidu, ani žádného černocha. Pravda je taková, že jsem propadla z
matematické analýzy a makroekonomie a z informatiky jsem prolezla jen taktak a chtěla jsem, aby jste si uvědomili, že jsou na tomto
světě i horší věci než toto!

Líbám vás, vaše dcera.

Nobody´s home

25. září 2007 v 15:39 | adika |  Pesničky-Avril